Bylinkování

Celník hojílek, Myší ouško, Volský jazyk, Babí list……víte o kom bude dnes řeč? Já bych nevěděla. Když slyším celník – vybaví se mi hranice, když myší – tak kožíšek, když volský – tak povoz a když babí – tak léto. Mně pomohl až název Ranocel. Vybavila se mi povídka, ve které si vojáci zastavovali krvácení a pomáhali hojení svých ran pomocí listů byliny. Tou bylinou byl Jitrocel.

Kdybych se zeptala svých synů, co se jim vybaví, když se řekne jitrocel, můžu se klidně vsadit o nůši jitrocele, že odpoví: “Slaďoučký jitrocelový sirup!”

Na kašel je jitrocel všeobecně známý přeborník. Je jím díky vysokému obsahu slizu, který chrání sliznice a usnadňuje vykašlávání. Obsahuje však také další látky, díky nimž výborně detoxikuje plíce, žaludek, čistí krev a blahodárně působí na ekzémy a jako již zmíněný ranocel skvěle hojí rány.

Zdroje uvádí, že obsahuje 2% glykosidu aukubinu, který působí protizánětlivě a tlumí centrální nervovou soustavu, draselné soli, hořčiny, enzymy, vitamin C a další.

Představme si ho celým jménem:

Jitrocel kopinatý (úzké dlouhé listy) a bráškové Jitrocel větší a Jitrocel střední (kratší okrouhlé listy). Listy všech tří sourozenců můžeme sbírat. Ideální doba pro sběr je červen až srpen.

Na sběr je dobré vypravit se za sucha, s úsměvem a proutěným košíkem, ve kterém se bylina nezapaří. Bezprostředně ji pak rozložíme v tenké vrstvě na síto. Osobně suším zprvu chvíli na sluníčku, dosušuji v polostínu v proudícím vzduchu. V žádném případě nesmí při sušení jitrocel zčernat, jeho účinné látky by byly znehodnoceny. Správně usušený jitrocel má  zelenou barvu. Uložíme ho v suchu a temnu a můžeme se telelit blahem, že budeme mít na podzim případně kam sáhnout. A dost možná nám pak při kašli a zamračenym podzimním dnu zvedne náladu vzpomínka na krásný den, kdy jsme si jitrocel trhali. Už víte, proč ho trhat s úsměvem?

Obvykle se uvádí na přípravu čaje 1 čajová lžička rozdrceného sušeného jitrocele na 250ml vroucí vody, 10-15minut vyluhovat pod pokličkou. Osobně se řídím při dávkování svým momentálním pocitem. Méně je někdy více a u všech bylinek je na místě opatrnost také u miminek v bříšku. Však ony si jitrocelového sirupu ještě v životě užijí!

Mým sítem od jara prošlo už hodně bylin – kopřivy, sedmikrásky, pampelišky, květy černého bezu, listy maliníku, aktuálně se suší ranocel a kdyby mne ze zahrady nevyhnala bouřka, byly by tam ještě listy lesních jahod.

Vraťme se ale ještě k hojení ran pomocí listů jitrocele. Věřím, že příroda nám dává opravdu vše co potřebujeme. Nebudu proto kroutit hlavou nad tím, že některé prameny uvádějí, že čerstvě rozdrcené listy jitrocele dokáží zahojit i několik let nehojící se rány, např. bércové vředy.

A protože se zrovna učím na zkoušku a před sebou mám výpisky o psychosomatice, neodpustím si poznámku. Zkusme být k sobě milí a toleratní, dělejme vše, jak nejlépe umíme, odpočívejme, radujme se s přáteli i bez nich, vyražme do přírody, připomeňme si slova: děkuji, mýlil jsem se, prosím, pomohl bys mi, potřebuješ pomoci, to jsi udělal skvěle!

Dost možná pak nebudeme potřebovat tolik bylinek, protože naše psyché bude zdravější a veselejší. Nebude potřeba nemoci, aby nás upozornila, že je třeba se zastavit, přehodnotit, odpočinout si, omluvit se, udělat si hranice, nechat si pomoci, pustit křivdy,.. osobně si myslím, že nemoc by také ráda dělala něco zábavnějšího..

Báječné léto, milí čtenáři!

Hana Příkopová

 

 

Bylinky – Bršlice kozí noha

 

Přes zimu příroda moudře odpočívala, aby nabrala sil na svůj jarní rozpuk. My lidé si sami vydatného odpočinku většinou nedopřáváme. A tak na jaře místo rozpuku cítíme spíše únavu. Co s tím?

Protože je příroda nejen moudrá, ale také štědrá, máme v tuto chvíli k dispozici její poklady. Jen se kolem sebe pořádně rozhlédnout! Můžeme si vzít kolik pro sebe potřebujeme.  To je přeci báječné!

Dost možná jste nejznámější jarní poklad, kopřivu, vyrazili hledat o Velikonocích. V nádivce je kopřiva výborná. Tento rok to bylo jistě hledání dobrodružné! U nás se v čase velikonočních svátků dala při troše trpělivosti nalézt jen kopřivová miminka.

Jaro je pestré a pokladů mnoho. Pampeliška, popenec, žabinec, fialka, sedmikrásky, česnek medvědí, podběl, list břízy a další.

Ráda bych vám dnes představila můj oblíbený poklad z čeledi miříkovitých – všeobecně známou krásku Bršlici kozí nohu – Aegopodium podagrarii. Právě je totiž její čas.

Zahrádkáři právě teď dost možná zbystřili, zvedli obočí a pomysleli si: „Jak méně známou?! Bojuju s tímhle plevelem rok, co rok na zahradě, a ne, a ne se ho zbavit!“ V tuto chvíli musím skočit mezi vás a bršlici a přimluvit se za ní. Vezměte ji (hlavně kvůli sobě) na milost! Ona tahle bylina je totiž všeobecně známá jako úporný plevel a bohužel už nejsou tak všeobecně známy její léčebné účinky. Zkuste se na ni podívat jinýma očima. Věřte, že kdyby vaše prababička, babička, maminka bršlici do jídla dávaly a mluvily o ní hezky, dnes by vás nenapadlo mluvit o ní jako o pleveli. Dost možná byste byli rádi, že ji na zahrádce máte. (Pozn. Babičky jí říkaly kerhák.)

Pojďme si ji tedy více představit. Že má oddenky a velmi rychle se jimi rozmnožuje tedy zahrádkáři ví. Doplním tedy, že její bílé květy v okolících můžeme vidět cca od června do srpna. Má trojhranný stonek, trojčetný list. Dobrým poznávacím znamením je, že vytrhnete-li list ze země na konci stonku je tzv. „kopýtko“ (tvar kopýtka). Promnete-li list mezi prsty voní trochu po mrkvi.

 Má první osobní dostaveníčka s bršlicí probíhala v době květu. Používám ji totiž ráda do vazeb kytic. Další společná dostaveníčka už byla přes mlsný jazýček.

Tady jsou její léčebné účinky: Je výborná jako močopudný prostředek, pomůže při zánětu močového měchýře. Dokáže vylučovat z těla soli kyseliny močové. Uleví se tak našim bolavým kloubům, kde se soli mají tendenci ukládat. Mírní otoky kloubů. Léčí dnu. Obsahuje vysoký obsah vitamínu C, betakarotenu, vápníku, fosforu, hořčíku. Zmírňuje křeče střev.  Zmírňuje otok po bodnutí hmyzem. Tahle informace se vám na výletě může hodit. Bršlice roste opravdu skoro všude.

Její využití v kuchyni je výborné. Začínáte-li se zařazováním jedlého „plevele“ (moudrá příroda mi tento termín odpustí) do svého jídelníčku, přidejte si nejdříve jen pár lístků bršlice do svého oblíbeného salátu. Prostě postupně, s radostí, vnímejte svou intuici, poradí vám. Někdy je méně více.  Bršlici můžete dát také do polévek, ať už jako obohacení bramborové, fazolové a jiných nebo si udělat přímo bršlicový krém. Fantazii se meze nekladou. Nemám vyzkoušeno, ale prý je výborná také v úpravě jako klasické dušené zelí. To by se třeba na chalupě mohlo hodit!

U mě vede pesto. Dělám ho takto:

2 hrsti mladých listů bršlice, 1 hrst loupaných mandlí, 150ml panenského olivového oleje, troška soli.

Rozmixujte listy, mandle, smíchejte s olejem, osolte. Množství oleje berte jako orientační, sami uvidíte podle konzistence a chuti, zda je potřeba oleje ještě přidat či nikoliv.  Z tohoto množství mám cca přesnídávkovou skleničku pesta. Naplněnou skleničku zalijte ještě navrchu olejem. Zamezí přístupu vzduchu k pestu. Uložte do ledničky.

Popravdě neumím vám říci, jak dlouho vydrží, protože u nás je hned pryč! Stačí ho přidat do pomazánkového másla a máte skvělou pomazánku. Jednoduše do těstovin, spolu s parmezánem získáte jednoduché, ale skvělé lehké jídlo. Potěší vás v pizzerii bagetka s bylinkovým máslem? Tak stejně tak mě potěší s bršlicovým pestem. Sklenku vína k tomu také neodmítnu!

Tak na zdraví!

Hana Příkopová

                                                                                                                                   www.hp-kvetiny.cz